Trpím velkým strachem o své děti. Jsou už dospělé a já tu úzkost už nezvládám, asi se zblázním

Vždy jsem se snažila udržovat vše pod kontrolou. Vyrostla jsem v prostředí, kde se projevování emocí považovalo za slabost a problémy se řešily tvrdě. Tuto filozofii jsem přenesla i do své rodiny. S partnerem máme dva dospělé děti, Michala a Anetu.

Bezmocná úzkost

Děti studují na vysokých školách, mají své vlastní životy, přátele a plány. Proč tedy cítím, že něco není v pořádku, když na ně pohlédnu? Snažím se své pocity potlačit a schovat je stranou, ale úzkost se nedá tak snadno ovládnout. Začala jsem si představovat nejhorší scénáře, nehody, ztrátu práce, selhání a osamělost. Co je horší, tyto myšlenky se nejvíce točily kolem mých dětí. Proč? Nevím, ale cítím, že něco není v pořádku. Mám strach o ně tak moc, že to ovlivnilo naše vztahy. Moje neustálé starosti už jsou jim příliš, a tak jsme omezili návštěvy doma.

Potřebuji podporu

Jednoho dne jsem se rozhodla sdílet své pocity s partnerem. Byl to odvážný krok, protože jsem nikdy předtím nechtěla ukázat, že i já, pevná jako skála, mohu mít trhliny. Můj partner mě poslouchal s obavami ve tváři. „Zito, proč se takhle trápíš? Děti jsou v pořádku, jsou šťastné, studují a žijí si.“ Pro mě to však nebylo tak jednoduché. Pocit viny, že jsem něco pokazila, ne a ne zmizet. Rozhodla jsem se tedy vyhledat pomoc. Stačil jediný hovor psychologovi.

Cesta do minulosti

V jeho útulné ordinaci jsem cítila, že musím mluvit pravdu. „Zito, povězte mi, co vás tíží,“ řekl s klidem v očích. A tak jsem začala vyprávět. O svých dětech, o partnerovi, o svém dětství a o tom, jak se cítím teď. Bylo to jako vyprázdnění naplněné nádoby. “Cítím se jako blázen, pane doktore.” Když jsem dovyprávěla, psycholog mě pochopil. „Zito, vaše úzkosti nejsou o dětech. Jsou o vás. O tom, jak jste byla vychována. O tom, jak jste se naučila potlačovat své emoce. Musíme se podívat na kořeny.“ A tak jsme se vrhli do mé minulosti. Ukázalo se, že i má matka trpěla podobnými úzkostmi a bála se o mě a mou sestru stejně jako já teď o své děti. Nečekala jsem, že moje trable mohou mít kořeny v minulosti. “Je možné, že i matka vaší matky měla podobné starosti, to se přenáší v rodinné linii,” prozradil mi psycholog.

Zvládnu to

Terapie nebyla jednoduchá, ale postupně jsem začala chápat své pocity a naučila jsem se s nimi pracovat. Moje vztahy s dětmi a partnerem začaly být lepší. Snažila jsem se být otevřenější, empatičtější a přestat na sebe klást takový tlak. A hlavně, začala jsem se cítit lépe. Nevím, zda se někdy zbavím svých úzkostí úplně, ale teď vím, jak s nimi pracovat. A i když jízda životem pokračuje jako na horské dráze, teď jsem připravena ji brát s větším klidem. Takže pokud se někdy budete cítit, že se vám svět hroutí kolem, zkuste se zamyslet nad sebou. Možná najdete odpovědi, které hledáte. A pokud ne, nebojte se požádat o pomoc. Psychologové nejsou jen pro „šílence“. Jsou tu pro každého, kdo potřebuje porozumění, a někdy jen někoho, kdo vás vyslechne.