Vnoučata mě začala okrádat, a tak jsem je potrestala. Napravila je tvrdá práce a teď jsou vděčná

Na začátku jsem si myslela, že jsem ztratila peněženku, ale když se to opakovalo podruhé a potřetí, začala jsem tušit. Nevěřila jsem svým očím, ale musela jsem to ověřit. Rozhodla jsem se nastražit past – schovávala jsem peníze na místech, o kterých věděli jen Petr a Anna. A peníze zmizely znovu.

Práce vás poučí

Srdce mi krvácelo, když jsem je postavila před sebe. „Proč to děláte?“ zeptala jsem se s bolestí v hlase. Přiznání bylo doprovázeno pláčem a omluvami. Mluvili o tlaku vrstevníků, o touze si pořídit věci, na které neměli peníze. Ale já věděla, že potřebují lekci, která zanechá stopu.

Pracovní rok

A tak začal jejich pracovní rok. Nezaváděla jsem jim překážky. Uklízeli půdu, sekali trávu, pleli květinové záhony. Na podzim hrabali listí, myli okna, v zimě lopatili sníh. Chodili nakupovat, prali prádlo, žehlili. Nebylo to jednoduché, ani pro ně, ani pro mě. Během prázdnin byli každý den, i během školního roku, když neměli učení nebo jiné povinnosti. Sledovat jejich úsilí bylo náročné, ale věděla jsem, že je to nezbytné.

Je nám to líto

Během toho roku jsem sledovala jejich proměnu. Z počátečního odporu a vzteku se stali zodpovědnými a respektujícími práci. Učili se hodnotě peněz a úctě k majetku druhých. Když uplynul rok, seděli jsme společně na verandě a obdivovali zahradu, která kvetla díky nim. „Babi, je nám to líto,“ řekl Petr, jeho hlas zněl upřímně. „Naučili jsme se hodně. Díky.“ Usmála jsem se, srdce naplněné pocitem smíření. „Jsem na vás hrdá,“ řekla jsem. „Naučili jste se důležitou lekci. A já jsem zjistila, že i nepříjemná zkušenost může vést k něčemu pozitivnímu.“
Tak skončil můj příběh s vnoučaty. Bylo to náročné, ale poskytlo nám všem příležitost k růstu a porozumění. I když jsem jim udělala ‚nepříjemnou věc‘, ukázalo se, že to byl krok k lepšímu. Věřím, že si tato lekce odnesou na celý život a stanou se lepšími lidmi.