Jeho tloušťka je nechutná. Manžel přibral tak, že už se sotva pohne. Je to hrůza

Nikdy by mě nenapadlo, že se mi v životě stane něco podobného jako tohle. Tenhle příběh mi ukázal, že život občas píše scénáře, které si nevybíráme, ale které nás nutí zamyslet se nad sebou samými a naším srdcem.

Žádný osobní život

Můj přítel Tomáš byl vždy silný muž, opora naší rodiny. Ale když ztratil práci, jeho svět se zhroutil. Jeho sebevědomí, radost ze života, všechno zmizelo. Začal se utápět v alkoholu, chodil do hospod, jedl nezdravě a pil sladké limonády. Jeho psychický stav se zhoršoval a s ním i fyzická kondice. Přibral neuvěřitelných padesát kilo během posledního roku. „Tomáši, musíme něco dělat. Nemůžeš pokračovat takhle,“ řekla jsem mu jednoho večera, kdy jsem ho našla zase u televize s pivem v ruce. Bylo to už po šesté.

Pomůžeš mi?

„Co mám dělat, Markéto? Jsem na dně,“ odpověděl s beznadějným výrazem v očích. Jeho slova mě zasáhla. Cítila jsem se bezmocně, když jsem sledovala, jak se můj milovaný muž proměňuje v někoho, koho skoro nepoznávám. Náš osobní život ustoupil, už jsme spolu nedokázali normálně komunikovat a Tomáš se stále více uzavíral do sebe. Jeho zdravotní stav se rapidně zhoršoval. Začal mít problémy s dýcháním, jeho tělo páchnulo a já jsem byla zoufalá. Nechtěla jsem ho ztratit, ale nevěděla jsem, jak mu pomoci. Po několika měsících zoufalství jsem začala uvažovat o rozvodu…

Znovu spolu

Poté, co Tomáš upadl na ulici, došlo k šoku, který nás oba probudil. Když ležel v nemocnici, snažila jsem se s ním mluvit. „Tomáši, musíme něco dělat. Chci, abys byl zase zdravý. Pro mě, pro nás,“ řekla jsem mu, držela jsem mu ruku a snažila se zadržet slzy. V jeho očích jsem viděla bolest, ale také jiskru naděje. „Pomůžeš mi, Markéto?“ zeptal se slabým hlasem. „Pomůžu ti. Společně to zvládneme,“ odpověděla jsem s odhodláním. Začali jsme malými kroky. Měnili jsme stravovací návyky, Tomáš začal navštěvovat psychologa a pomalu se zapojoval do fyzických aktivit. Nebylo to snadné, bylo mnoho okamžiků, kdy chtěl vzdát, ale já jsem ho podporovala. “Když takto obézní člověk začne měnit svůj životní styl, odráží se to i na jeho psychice. Může to být velmi těžké,” upozornil mě psycholog. Měl pravdu, trvalo to asi dva měsíce, Tomášova psychika byla jako na horské dráze. Ale vydrželi jsme to. Postupně se začal měnit. Začal ztrácet váhu, jeho zdravotní stav se zlepšoval a s tím se vracela i jeho energie a chuť do života.