Předstírám, že jsem úplně ohluchla. Kdybyste znali mého muže, pochopíte, proč to dělám
Trvalo mi mnoho let, než jsem se odhodlala udělat něco tak neobvyklého. Rozhodla jsem se simulovat úplné ohluchnutí, abych přestala být terčem manželových příkazů a pokynů, jak žít svůj život. Původně to byl můj tišší protest proti jeho kontrolnímu chování, ale nakonec to přerostlo v něco mnohem většího.
Můj manžel, František, vždy usiloval o dokonalost. Požadoval, aby vše bylo podle jeho představ a když nebylo, začal na mě křičet a nadávat. Byl to neustálý kritik, který se snažil ovládat každý detail našeho života. Moje rozhodnutí simulovat ohluchnutí bylo mou snahou najít klid a prostor pro sebe. První den, kdy jsem začala hrát roli ohluchlé, byl velmi náročný. Když mě František oslovil, odpovídala jsem pouze pokyvováním hlavy a úsměvem. Byl zmatený, ale já jsem se rozhodla nevyzradit své tajemství. Byla jsem odhodlaná ukázat mu, že nebudu přijímat jeho kontrolu a křik.
Život v tichu
Simulovala jsem ohluchnutí ve všech situacích. Když mi nadával, dělala jsem, že ho neslyším. Když mi dával pokyny, jednala jsem podle svého uvážení. Bylo to osvobozující, ale zároveň náročné. Musela jsem být stále ve střehu, abych nevyzradila své tajemství. Dokonce jsem navštívila ORL lékaře a sdělila mu, že mi diagnostikoval hluchotu. Postupem času jsem si zvykla na svůj nový způsob života. Začala jsem nacházet radost v klidu a tichu. Bylo to jako návrat ke svému já, k něčemu, co jsem dávno ztratila. A navíc, František začal být méně agresivní. Byl zmatený mým chováním, ale také si uvědomoval, že mě nemůže nutit dělat věci po svém. A tak jsem pokračovala v simulaci. Bylo to náročné, ale stala jsem se nezávislejší a silnější. Když mě František hledal, často si myslel, že jsem pryč, a já si mohla užívat klidu a času sama pro sebe. Stala jsem se mnohem šťastnější a sebevědomější.
Byla jsem v šoku
Avšak jednoho dne se událo něco, co vše změnilo. Seděla jsem v obývacím pokoji a František se objevil u dveří. Byla jsem překvapená, když začal se mnou mluvit. „Kláro, potřebuju s tebou mluvit,“ řekl mi František.
Nebyla jsem si jistá, co dělat. Promlouval přímo ke mně. Tak jsem mu nechala prostor. „Vím, že jsem se choval hrozně,“ pokračoval František. „Byl jsem strašný manžel a chci se ti omluvit. Nechci, abys předstírala, že jsi ohluchla. Chci být lepší partner.“ Jeho slova mě šokovala. Byla to změna, kterou jsem nečekala. František byl vždy tak hrdý a tvrdohlavý, že se nikdy neomluvil. Ale teď to udělal. Překvapeně jsem hleděla na něj a řekla: „Františku, tohle jsem nečekala. Ale jsem ráda, že to říkáš.“ Slíbil mi, že se pokusí být lepším partnerem a že už mě nebude ovládat a nadávat mi. Hluboce plakal a já pochopila, že to myslí vážně. Byla to pro něj obrovská lekce.
Vztah plný respektu
A tak jsem s simulací skončila. Začali jsme se navzájem poslouchat a respektovat. Byla to cesta k uzdravení naší manželské vazby, kterou jsem nečekala. František se změnil a já získala zpět svůj hlas a svou sílu. Ten den byl pro nás oba novým začátkem. Manželství, které se zdálo být na pokraji zhroucení, se proměnilo v partnerský vztah plný lásky a vzájemného respektu.
