Nesnáším manželovu sestřenici. Je to vyžírka a manžela citově vydírá. Úplně ho omámila

„Drahoušku, Klára potřebuje naši pomoc. Má finanční potíže,“ oznámil mi manžel jednoho večera, když jsme seděli v obýváku. „Peníze? Ale vůbec ji neznáme,“ odpověděla jsem s pochybnostmi v hlase. „Je to přece rodina, Cecílie. Nemůžeme ji nenechat na holičkách,“ trval na svém manžel s obličejem plným obav. Nechtěla jsem se hádat, ani mu dát najevo, že jsem necitlivá. Možná je skutečně v nouzi a potřebuje pomoc.

Jako v omámení

A tak začal tento maraton. Klára se stala nedílnou součástí našeho života. Pravidelně k nám chodila, někdy s úsměvem, jindy s pláčem, vždy s novým příběhem o tom, jak ji život potkal. Vyprávěla nám o svých neúspěších v práci, o nespravedlivém propuštění, o muži, který ji okradl. Její vyprávění bylo jako z telenovely. Po dvou návštěvách mi bylo jasné. Manžel však byl jako omámený a všechny její vymyšlené historky polykal jako žvýkačku. Ale to bylo jen začátek.

Skrytá tvář

Poté jsem objevila něco šokujícího. Na manželově mobilu jsem narazila na zamilované smsky od Kláry. Můj svět se zhroutil. „Co tohle znamená?“ zeptala jsem se ho, když jsem mu ukázala zprávy. Manžel zbledl. „Cecílie, já… to není tak, jak si myslíš.“ Ale já věděla, že je to přesně tak, jak si myslím. Klára ho omámila, dostala se mu až do srdce svými lichotkami a falešnými slzami. Je to intrikánka. Věděla jsem, že musím jednat. Bylo na čase odhalit pravou tvář Kláry. „Musíme si promluvit, všichni tři,“ řekla jsem a zavolala Kláru k nám domů.

Pouhá hra

Seděli jsme v obýváku, napětí bylo cítit ve vzduchu. „Proč jsi mu posílala ty zprávy, Kláro?“ zeptala jsem se přímo. Klára se na mě podívala s překvapením a pak se rozesmála. „Myslíš si snad, že bych chtěla něco od tvého manžela? Cecílie, jsi paranoidní. Podívej se na něj.“ Podívala jsem se na manžela, který vedle ní seděl, s pohledem plným zmatku a nejistoty. Tohle asi nečekal. „Podívej se na to z mého pohledu, Kláro. Ty zprávy, ty slzy, ty peníze. Jak bys to viděla ty?“ Klára se zasmála. „Jsi směšná, Cecílie. Jsem tu jen kvůli hře.“ A pak to přišlo. Klára přiznala, že celý její pobyt v našem životě byl jen hrou. Chtěla peníze, chtěla zábavu. Manžel byl jen prostředek k dosažení jejího cíle. On tam jen seděl, zaražený a ztracený. „Promiň mi, Cecílie,“ šeptal. Později mi přiznal, že se nikdy v životě necítil tak trapně.

Zrazený manžel

Byl to šokující okamžik pravdy. Ale zároveň to byl okamžik, kdy jsem pochopila, že musím být silnější než kdy jindy. Klára zmizela z našeho života stejně rychle, jak do něj vstoupila. A já jsem zůstala s manželem, abychom společně opravili to, co bylo zničeno. Tento zážitek mi ukázal, že v životě musíme být bdělí a odvážní. Musíme chránit to, co milujeme, a nenechat se zmást sladkými slovy a falešnými slzami. S manželem jsme si vše vyříkali a náš vztah je teď pevnější než kdy dříve.